Zimni večer
5. 3. 2009
Pomalu procházím svým temným pokojem . Otvírám okno . Do
vyhřáté místnosti se line krutý chlad . Stojím u okna jen v noční košili , a
pozoruji jak venku neúnavně sněží . Do mé mysli se dostává kruté ticho .
Najednou se práznými ulicemi ozve dětský výkřík a volání o pomoc . Seběhnu po
schodech do haly . Temnou chodbou proběhnu do obývacího pokoje kde zadními
skleněnými dveřmi na zahradu . A znova ten výkřik !!!!
Sěžím bosa , sněhem až k zadním vrátkům . Vyběhnu ven , na ulici a zastavím se
před velkou kaluží krve . Rozbušilo se mi srdce . Dostala jsem strach . Byla mi
zima . Všude bylo plno sněhu . Šla jsem domů a řekla jsem si , že ráno zjistím ,
co se stalo . Vešla jsem do pokoje a zavřela okno . Lehla jsem si do postele a
s točila jsem se do klubíčka . Byla mi zima . Pořád jsem musela přemýšlet nad
tím výkřikem . Nemohla jsem usnout . Nakonec se mi to stejně podařilo….
Ráno jsem vstala a šla se zeptat sousedů , jestli něco neslyšeli . Nikdo o
ničem nevěděl . Žádný výkřik ……. Nikde nikdo nic neslyšel … Zmateně jsem došla
domů a vzala noviny . Na tytulní straně bylo napsáno že se opět stratilo dítě .
Nebylo to poprvé … Neměla jsem odvahu nikomu říct co jsem slyšlela . Stejně by
mi nikdo nevěřil . Vzpoměla jsem si že mi přecejen může někdo pomoci … !!! Simon
… !!!! Vyběhla jsem z domu jako řízená střela …
Zazvonila na zvonek a přišel mi otevřít kluk který mi zatím vždy pomohl . Vešla
jsem dovnitř a všechno mu řekla .
Řekl mi že taky nic neslyšel ale že si o mě nemyslí že jsem Debil , a že mi
pomůže přijít na to co se vlastně stalo . Šly jsme na naše zamilované místo ,
Stará rozbombardovaná kaple vedle hřbitova . Vešli jsme dovnitř a začali jsme se
líbat . Simon řekl moje jméno a najednou jsme slyšeli křik . Byl to ten samý
hlas který jsem syšela minulou noc . Vykoukli jsme ven a viděli zástup postav v
hábytech !!!! Šli k hřbitovu , tam se zastavili a přidali se k nim další .
Byla velká zima . Jen v kapli bylo teplo . Byli jsme v šoku když jsme zjistili
že jdou do kaple kde jsme byli já a Simon . Schovali jsme se za oltář a čekali
. Potom vešel jeden z nich , (asi ten vůdce …) a začal rosvicovat svíčky … Potom
vešli ostatní a za nima táhli mrtvé dítě ….
Spanikařila jsem … Simon se mě pokoušel uklidnit . Asi po třech hodinách
rozpitvávání mrtvého dítěte odešli . Byli jsme oba tak vystrašení že jsme hned
jak odešli vystřelili ven .
Doběhli jsme domů , zvedli telefon a promrzlími prsty vytočili 911 kde jsme jim
všechno řeli . Spali jsme vedle sebe , přitiskli se k sobe a začali jsme se
zase líbat . Nakonec jsme oba usnuli . Ráno jsme šli pro dení tisk a četli jsme
titulní stranu . ,,Masový vrazi dopadeni !!!!!"
Jejich jména tam napsány nebyli . Pak , asi po 14 dnech byli v novinách
napsána jména těch vrahů . Byli to všichni mý sousedé !!!! Proto mi všichni
řekli že nic neslyšeli !!!! Když nad tím přemýšlím slyším to dítě pořád křičet!!! A už jenom vzpomínka, že jsem vyrůstala mezi masovými vrahy , mi vhání slzy do očí. Nikdy na to nezapomenu